Skautský chlapecký oddíl Sosna ze Záp

Naleznete zde základní informace o našem (Vašem) skautském oddíle.

Deník vedoucího

Tento ,,blog" zavádím, abych zlepšil komunikaci mezi oddílem a rodiči. Popsal zde některé vtipné příhody, plány do budoucnosti atd.

Co chodí dokola, to se nakonec vrátí

Jmenoval se Fleming a byl to chudý skotský rolník. Jednou, když se snažil vydělat pro rodinu na živobytí, uslyšel volání o pomoc z nedaleké bažiny. Zahodil nářadí a běžel k močálu. Tam našel vyděšeného kluka po pás v černém bahně, jak křičí a snaží se dostat ven. Rolník osvobodil mladíka a zachránil ho tak před pomalou a úděsnou smrtí.
Další den se u Skotovy zahrádky zastavil luxusní vůz. Vystoupil z něho elegantně oblečený šlechtic a představil se jako otec chlapce, kterého rolník Fleming zachránil. Chci se s vámi vyrovnat," řekl šlechtic. "Zachránil jste život mému synovi"
"Ne, nemohu přijmout peníze za to, co jsem udělal," odvětil skotský rolník a odmítl nabídku. V tu chvíli se ve dveřích objevil rolníkův syn. "Tohle je váš syn?" zeptal šlechtic. "Ano," odvětil rolník hrdě.
"Udělám vám nabídku. Dovolte, abych mu poskytl stejnou úroveň vzdělání, jaké se dostane mému synovi. Pokud je mladík aspoň trochu po otci, určitě z něho vyroste muž, na kterého budeme oba pyšní." A tak se stalo.
Syn rolníka Fleminga chodil do nejlepších škol a po čase promoval na Lékařské fakultě St. Mary's Hospital Medical School v Londýně a posléze dosáhl světového věhlasu jako vynálezce penicilinu Sir Alexander Fleming.
Po letech, syn téhož šlechtice, který byl zachráněn z močálu dostal zápal plic. Co mu zachránilo život tentokrát? Penicilin.
Ten šlechtic se jmenoval Lord Randolph Churchill. A jeho syn? Sir Winston Churchill.

Říká se: Co chodí dokola, to se nakonec vrátí.

autor neznámý
Posledni komentare
29.07.2007 19:38:20: tohle je z říkanek v knížce pro 6 a méně let?smiley${1}
Registrace pro tento rok je už takřka hotová. . . Probíhají snahy o vytvoření roveringu v našem oddíle. . . Bohužel výprava RS do Plzně ztroskotala na kvůli nízké účasti, ale snad se to v tomto měsíci podaří napravit.
Do konce léta nás čeká mnoho akcí a práce: brigáda v klubovně, Oslavy 100 let skautingu v Praze, výprava s rodiči do Tirolského srubu, puťáky, letní tábor a pro RS navíc ještě Obrok.

Doufám, že se tento rok vydaří a že vše bude probíhat jako dosud. Tedy: Pomalu a jistě s převládajícími úspěchy.

1. března se konal střediskový sněm. Vedoucím střediska byl zvolen bratr Josef Jalovec, vedoucím dívčího oddílu sestra Eliška Krýže a vedoucím chlapeckého oddílu bratr Martin Lakatoš.
(Mimo jiné se na sněmu probíral blížící se karneval. Plakáty jste již jistě zaregistrovali.)


Už nevím, o čem mám dál psát a tak Vám všem přeji hezký den. A těším se na příští setkání s Vámi nad dalšími články z deníku vedoucího.

Devět atletů

Na Olympijském stadionu v Seattlu stálo před nějakým časem devět atletů, všichni mentálně a nebo fyzicky postiženi, na startu závodu na 100 m. Zazněl výstřel a závod započal. Ne každý běžel, ale každý se chtěl podílet na závodu a vyhrát. Běželi po trojicích a jeden hoch zakopl a spadl, udělal několik kotrmelců a rozplakal se.
Těch osm dalších ho slyšelo plakat. Zpomalili a otočili se dozadu.
Pak zastavili a vrátili se. Všichni. Jedno děvče s Downovým syndromem si sedlo vedle něj, objalo ho a zeptalo se "Teď už se cítíš lépe?"
A pak šli, všech devět, držíc se za ramena až do cíle. Všichni diváci povstali a tleskali - potlesk trval hodně dlouho Lidé, kteří toho byli svědky o tom stále mluví.
Proč?

Protože někde hluboko v nás všichni víme, že nejdůležitější věc v životě není, abychom sami vyhráli. Nejdůležitější věc v tomto životě je pomoci druhým vyhrát. Dokonce, i když to znamená zpomalení a změnu v našem vlastním závodě.

autor neznámý 
Posledni komentare
17.05.2007 16:21:13: to je divný... na všech startech se startuje maximálně v osmi lidech...
V pátek se konala vánoční schůzka. Bylo nás celkem 10. My, kluci ze Sosny jsme se sešli v 15,30 ve srubu, dali jsme pár her, rozřízli jsme pár jablíček (hvězdičky nic moc). Po čtvrté jsme se vypravili do školy a po cestě jsme se zastavili u rybníka, hodit něco kapříkům na přilepšenou.
Dorazili jsme do školy, kde už byly holky z Limby i se Sluníčkama. Vedle piána byl připravený vánoční stromek, který se velice rychle zaplnil dárky.

... Nastalo rozdávání. Bylo to moc krásné. Jenže na schůzku přišel po hodně, hodně dlouhé době i Míša Tomshik a nikdo z kluků si na něj s dárkem nevzpoměl ... Všichni se už radovali nad svým dárkem a Míšovi začínalo být pomalu smutno. Tu najednou zavolala Eliška: ,,Míšo pojď sem je tady něco pro tebe". Eliška dala Míšovi bomboniéru, byla to bomboniéra, kterou jsem dával holkám z Limby za náš oddíl k Vánocům.

Dárky dáváme, aby jsme někoho mohli potěšit, v tomto případě bylo těchto potěšení víc.

Krásné Vánoce Vám přeje Martin

Blíží se konec tohoto ruku, mnoho vody uplynulo, mnohé se změnilo a ani náš oddíl nebyl vyjímkou.

V červenci jsme  na letním táboře přebíral 1. chlapecký oddíl skautů Sosna ze Záp. (i když slovo oddíl bylo vzhledem k nízkému počtu členů poněkud silné). Ta pravá práce ale začala až v září.
Z původních vlčat zbyli jen Míma s Ríšou, od Sluníček (kde jsem před tím rádcoval) jsem přivedl Honzu, Kryštofa a Vaška (Vašík sice moc dlouho nevydržel, ale s tím se bohužel nedalo nic moc dělat).
K družině Bobrů (starší vlčata) přibyla družina Svišťů (mladší vlčata).
Čekal jsem, že se řady družin rychle rozšíří- u Svišťů se tak sice stalo, ale u Bobrů jsem (sehnal jenom Matěje a to až v listopadu). Družiny měli schůzku v jiný den. Chodilo sice okolo 5 až 9 vlčat, ale když se to vydělí dvěmi- tak nic moc. Družiny se tedy spojily a schůzky se neuvěřitelně zlepšily. Mezi kluky se objevila soupeřivost, nová přátelství, mladší mohli pozorovat a učit se od starších a zkušenějších....Rozdělení družin byla mojí největší chybou.

V září jsme se přestěhovali ze zápské školy do srubu. Srub byl sice ze začátku ve velice špatném stavu, ale díky Sosnovi, Brankovi a mě se stav podstatně zlepšil. Doufám, že se klubovna dostane ne takovou úroveň, že tam budeme moct příští rok přespávat.

Jeli jsme na tři výpravy: na Korno, do Klecan na papírovou bitvu a s dívčím oddílem do Jaroměře.
Příští rok budeme dále směle pokračovat.

Na táboře mi svojí pomocnou ruku přislíbili Martin S. a Martina. Martin bohužel svoje slovo nedodržel a ještě se díky svým klíčům od kluboven  zachoval velice nehezky.
Martina se zachovala mnohem lépe. Chodila na schůzky. Dokonce si i sehnala kamarádku Markétu (bohužel moc dlouho nevydržela). V poslední době má bohužel Martina slabou docházku, pevně ale veřím, že se to zlepší. Také se pokusím zapřáhnout Radima L.
Příští rok mě čeká mnoho seminářů a budu občas potřebovat ,,spolehlivou náhradu".

I nadále budou přicházet nová vlčata, pravděpodobně se podaří plně obnovit rovering, zažijeme spoustu skvělých výprav, schůzek, seminářů a akcí. Věřím, že budeme i nadále měsíc od měsíc sílit. (To nejhorší už máme za sebou). Jsme teprve na začátku naší stezky a čeká nás ještě dlouhá cesta.Příští rok je rokem 100let skautingu, doufám, že do něj vykročíme pravou nohou a že mu neuděláme žádnou ostudu.

Martin Lakatoš- vedoucí oddílu
Posledni komentare
31.01.2007 23:04:40: Určitě to zvládnete!!! Martine, moc ti držím palce! S tím M. S. mě to moc mrzí, nezůstal tedy nikdo...
V pátek 1.12. jsme měli jako obvykle schůzku. Nejdříve jsem se musel stavit do zápské školky pro Pavla. Pavel vyšel ze školky a připomínal vánoční stromeček. Táhl s sebou pyžamo, igelitku, výkres a mnoho dalších věcí ,bez kterých se takový kluk ze školky neobejde.
Nu což, řekl jsem si a vzal jsem mu pyžamo, aby se nemusel se vším tahat sám.

Za čtvrt hodinku začala schůzka. Bylo nás celkem málo- jenom 5, ale i tak jsme si schůzku moc užili. Zahráli jsme si několik her, pak jsme se skoro čtvrt hodiny plížili po tmě, kdo se neviděn dostane dál atd. Také jsme začali nacvičovat na besídku.
Schůzka rychle utekla a rodiče si rychle rozebrali své ratolesti.

Ale doma jsem zjistil, že jsem omylem sbalil Pavlovi jeho pyžámko a tak jsem napsal jeho tatínkovi SMSku, že se moc omlouvám, ale že mám Pavlovo pyžamo u sebe a že mu ho v úterý pošlu po holkách.....

To jsem, ale netušil, co moje málo rozvinutá věta způsobí.... Za 2 minuty mi volá Pavlův tatínek (také Pavel) a ptá se mně, zda-li se nejedná o omyl - jeho manželka mojí SMSku viděla a pochopila trochu špatně ....
 Nakonec se ale vše vysvětlilo. Jednalo se pouze o mé selhání, o nevěru skutečně nešlo.


Takže: a)příště si mimo jiné beru do Záp igelitku- do níž si Pavel necpe všechny své věci.
             b)budu mé věty v SMSkách budou ode dneška krásně rozvité, plny přívlastků a příslovečných určení...

Posledni komentare
04.12.2006 00:12:30: Rozvod sice nemusí být v každém případě špatným řešením, ale v případě rodičů Páji se obávám, že výr...
03.12.2006 14:16:09: smiley${1} Takže jsi vlastně rozvraceč rodin... To je vizitka...smiley${1}
 
Za případné chyby či nedostatky se omlouvám, vedoucí oddílu.